Zdraví jako duchovní úkol

Půst

Půst je dobrovolné odmítání potravy po dobu jednoho či více dnů.

Postit se 2x týdně – v pondělí a čtvrtek je známkou zbožnosti. V postu před Bohem vyznáváme svou hříšnost a prosbu o odpuštění a pomoc.

Léčebný půst je v podstatě vylučovací kůra, při níž se pročišťují veškeré tělesné tkáně a šťávy. Půst uzdravuje nemoci, dodává mysli větší jasnost, očišťuje srdce. Půst je pokoje těla.

Tělesný půst musí být spojen s postem ducha, tj. se zdrženlivostí od zlých myšlenek. Pravý půst vede člověka vždy k pokoře. Bůh přichází na pomoc v postu a modlitbě. Půst sám je již modlitbou. Modlitba vyprosí sílu k postu a půst získá milost k modlitbě. Půst posiluje modlitbu, modlitba posiluje půst. Půst s modlitbou má charakter pokání a smíru.

Nikdo nepozná Krista snáze než ten, kdo se často postí.

Postem se zbystřují smysly. Oči budou bdělejší, zářivější, živější.

Půst očišťuje od všeho zlého nejen tělo, ale i duši. Půst tedy zduchovňuje naše tělo.

Půst nelze chápat jako sebetrestání. Naopak půst je šancí k sebepoznání, že jsme citlivější, bdělejší a láskyplnější vůči lidem i vůči Božímu Duchu. Půst má probíhat v skrytu a bez okázalostí. Půst je modlitba konaná tělem i duší. Při postu se tělem i duší klaníme Bohu.

Půst uvolňuje ohromnou energii, protože odpadne práce s trávením. Pojídání masa je mrhání energií.

Před půstem si udělejme následující zdravotní klasifikaci, jako ve škole 1,2,3,4 a 5. Poslední stupeň můžeme vyloučit, protože ještě žijeme. Jednička to samozřejmě není, to člověk pozná sám. A není to ani chvalitebné, to by mě lékař pochválil. A není to ani dobré, to by mě lékař neposlal do lázní. A tak zbyla jen čtyřka, dostatečná, což zrovna není velká útěcha. To je vlastně poslední stupeň života.