Zdraví jako duchovní úkol

Příběhy

- Edi Rickenbacher byl za 2. světové války zachráněn v Pacifiku po 21 dnech strávených v záchranném člunu. Na otázku, k čemu dospěl po těch dnech na oceánu, odpověděl: „ Dospěl jsem k hlubokému přesvědčení, že má-li člověk dost čerstvé vody a potravu, pak by si neměl na nic stěžovat.“

- Chudák si stěžoval, že nemá boty a pak se zastyděl, když uviděl ne ulici člověka, který nemá nohy.

Jeden muž, jmenoval se Petr, měl při meditaci rozhovor s Bohem.
Bůh řekl: „Potíž Petře s tebou je v tom, že prostě nechceš žít.“
Petr odpověděl:“Ne,ne,ne. To není pravda. Samozřejmě že chci žít. Copak je to za hloupost?“
A Bůh pravil:“ Kdepak, ty nechceš žít, protože kdybys chtěl žít, nechoval by ses tak, jak se chováš.“
Petr na to:“Jak to? Co tím myslíš?“
Na to Bůh vyjmenoval všechny věci, jimiž Petr dával najevo, že mu jeho zdraví příliš na srdci neleží. Bůh např. řekl:“To nejde abys kouřil a zároveň tvrdil, že máš vůli žít. Vždyť kouření tě předčasně zabíjí.“

Představte si dva muže, kteří trpí stejným typem rakoviny. Jediný rozdíl mezi nimi je jejich pohled na situaci. Jeden ji vidí jako příležitost k rozvoji vnitřní síly, druhý jako katastrofu, ne níž reaguje strachem, hořkostí až nenávistí. Přestože z fyzikálního hlediska není mezi nimi žádný rozdíl, pokud jde o jejich vlastní utrpení, je zde rozdíl významný v jejich prožitku nemoci. Stupeň, jakým nás nemoc či jakékoliv utrpení zasáhne, závisí totiž z velké části na nás samotných.

Představte si, že jste znuděný dirigent symfonického orchestru, bez smyslu pro humor, rytmicky máváte rukama do taktu, ale velmi pomalu. Dbejte na to, aby váš obličej odrážel velkou nudu. Všímejte si, jak se cítíte. Pak si zkuste opačného dirigenta.

V jednom chrámu byl sál s tisíci zrcadly. Do sálu se dostal pes. Když uviděl tisíc odrazů své podoby, začal vrčet a štěkat na své domnělé protivníky. I oni na něj cenily zuby a štěkali. To ho dráždilo ještě víc. Rozčílení ho tak vyčerpalo, že nakonec umřel.
Za nějakou dobu se do sálu s tisíci zrcadly zaběhl jiný pes. I on se viděl tisíckrát, ale na rozdíl od prvního přátelsky vrtěl ocasem. A tisíc dalších psů také vrtělo ocasem a radovalo se s ním. Povzbuzen a plný radosti opustil sál. Polož sám sobě otázku – reaguješ v životních situacích jako pes první, nebo spíše jako pes druhý?

Každý je tvůj učitel, přítel i nepřítel. Můžeme ale změnit postoj k člověku, který je nám nesympatický, štve nás, rozčiluje. Jak? Představte si, že jste s ním uzavřeni na 8 hodin ve výtahu a on vám vypráví svůj příběh.Když ani to nepomůže, řekněte si – mír s tebou propouštím tě. Uvolňuje to napětí a neutralizuje zlost. Vstupenky do ráje získáte, když se naučíte milovat lidi, které považujete za vulgární, hloupé, neosvícené a otravné.

Když vezmete dvě ladičky a jednu rozezvučíte, začne zvučet i druhá, aniž byste se jí dotkli.
Hovoříme zde o rezonanci. Mezi člověkem a vesmírem se odehrává stejný úkaz.

V jednom zajímavém experimentu, týkajícím se vlivu filmu na lidi, psycholog David McClelland studoval vliv dvou filmů na IMS diváků. Po zhlédnutí filmu o nacistickém koncentračním táboře, byl jejich IMS oslaben. Po filmu o Matce Tereze byl posílen.

Jedna filmová režisérka absolvovala potápěčský kurz ve svých 70-ti letech, aby mohla natáčet scény pod hladinou. Kosmonaut John Glenn, který jako první Američan obletěl v r. 1962 Zemi, si kosmický výlet zopakoval v r. 1998 ve svých 77 letech, samozřejmě až po mnohaletém intenzivním tréninku. Osmdesátníci se učí jezdit na koni, studují university třetího věku, vykonávají státní jazykové zkoušky, skákají padákem. Platí zde – nikdy není pozdě. Velký církevní reformátor Martin Lutter prohlásil:“ i kdyby svět zítra zanikl, přesto ještě dnes zasadím jablůňku“.

Jistého duchovního mistra se jednou ptali, jak daleko je cesta k osvícení: Řekl: Ani půl metru,“ a ukázal přitom vzdálenost od hlavy k srdci.

Stará legenda vypráví, že se na poradu sešly všechny pekelné mocnosti. Radili se, jak nejlépe získat člověka a odvést ho od dobré cesty. Zazněly různé názory, ale všichni věděli, že to ještě není ten správný způsob. Nakonec řekl ten nejzkušenější z nich: „Řeknu vám , co musíte dělat. Stačí, když ve vhodnou chvíli zašeptáte člověku jedno slůvko. Jestliže se člověk nachytá, máte vyhráno. To slůvko zní: Později.“ Ano, toto slůvko člověka uspává. Nikdy nevíme, zda bude v našem životě nějaké později.

Za jedním mnichem přišel člověk a zvědavě se ptal: „Co pro tebe znamená ticho?“ Mnich právě stál u studny a čerpal vodu. Řekl svému hostu: „Podívej se do studny! Co vidíš?“ „Nevidím nic, jen zčeřenou vodu,“ odpověděl host. Chvíli zůstali stát v klidu a pak mnich svému hostu povídá: „Podívej se do studny teď! Co vidíš?“ „Teď vidím ve vodě svůj odraz, vidím sebe,“ říká host. „Vidíš, to je moje zkušenost s tichem: vidím v něm lépe sebe sama“, říká mnich.

Co z muže činí velkého milovníka?
Velký milovník je ten, kdo dokáže uspokojovat jednu ženu po celý její život a kdo svůj život dokáže být uspokojován jedinou ženou. Velkým milovníkem nemůže být nikdo, kdo střídá ženy. Takovou věc zvládne i pes.

Profesora Jamese Simpsona, který otevřel cestu pro náročné chirurgické zákroky tím, že objevil možnost použití anestetik, se kdosi zeptal, co považuje za nejvýznamnější objev svého života? Odpověděl:“Tím nejvýznamnějším objevem, který jsem kdy udělal bylo, když jsem objevil Ježíše Krista“.

Ptali se starce, proč sází stromy? „Protože jsem celý život trhal ovoce ze stromů, které zasadili jiní.

Proslulý cestovatel Branks se vrátil po dlouhých cestách po celém světě do vlasti a byl přijat králem Jiřím V., který se ho ptal, která z věcí, které viděl, byla nejkrásnější. Odpověď zněla:“Výsosti, byl to ten, který je Pánem světa“.

„Proč jsou tady všichni šťastní, jen já ne?“
„Protože oni se naučili všude vidět dobro a krásu,“ řekl Mistr.
„A proč všude nevidím dobro a krásu já?“
„Protože kolem sebe nemůžeš vidět to, co nedokážeš vidět v sobě.“

Mistr byl zastánce vzdělanosti i moudrosti. Říkal, že vzdělání se nabývá čtením knih a posloucháním učitelů. A moudrosti – čtením knihy, kterou je každý sám. Dodal, že to není vůbec lehký úkol, protože každý den vychází její nové vydání.

Když k Mistrovi přišel nový žák, byl vystaven následujícím otázkám:
Víš, kdo jediný tě nikdy neopustí? Kdo? Ty!
Dokážeš uhodnout, co je řešením každého tvého problému? Co? Ty!


Řada lidí je ve stadiu housenky a také se podle toho chovají. Sní všechno před sebou. Materiální věci jsou pro ně nejdůležitější. Když se chce člověk změnit , prochází stádiem kukly, kdy je ve stádiu ticha, půstu, nesouzení. Pak přijde den, kdy se stane motýlem. Krásným , svobodným.

V hospodě se ptali muže, ve snaze zesměšnit jej, když se před jídlem modlil, zda to tak u nich doma dělají všichni a ten odpověděl:“Ne, všichni ne. Nemodlí se osel, vůl a prase!“