Zdraví jako duchovní úkol

Dobro a zlo

Dobro je pocit bezpečí, zlo je pocit nebezpečí.
Dobro je vnitřní klid, zlo je chaos.
Dobro je vidění pravdy, zlo je popírání pravdy.

Je třeba zastavit sestupnou spirálu zla, získat stabilitu a postupně přejít na vzestupnou spirálu.

Sv. Jakub nám říká, že si máme dávat pozor na svůj jazyk, který, byť malý, může způsobit mnoho zla. Z jedněch a týchž úst vychází dobrořečení i zlořečení. Tak tomu být nemá. Copak vydává pramen z jednoho zřídla sladkou i slanou vodu? Jediný způsob jak dát ústa do služby dobra je velebení Boha a dobrořečení bratřím.

Nikdo nesníží majestátnost Niagarských vodopádu tím, že do nich plivne.

Jsou lidé zlí, stále nespokojení, věčně kritizují, sami však obyčejně nevytvoří nic. Jsou to zpravidla závistiví sobci. Sobectví vede k porušování mravního zákona, vede k nestřídmosti v jídle, pití, kouření atd. bez ohledu na své vlastní zdraví. Provede-li nemocný ve své duši obrat od zlého k dobru, nastane většinou zlepšení i jeho zdravotního stavu.

Volí lásku raději než nenávist
Smích - pláč
Tvorbu - ničení
Chválu - pomluvu
Dar - krádež
Modlitbu - nadávání

Média nám servírují dávky zla a hrůzy v podobě katastrof, vražd a násilí, aby se lépe prodávala. Od nepaměti platí, že to, na co se díváš, tím se stáváš. Platí to i v těhotenství pro očekávané dítě.

Jestliže usínáme rozčíleni, deprimováni strachem, trápíme se, sledujeme v televizi násilnosti a krutosti,přenášíme na sebe hrubé vibrace. Ráno se probouzíme nevyspalí, podráždění, agresivní. Nenávist je např. tak hrubá vibrace, že způsobí nemoc. Předpokladem uzdravení je pak odpuštění. Proto bychom měli před spaním navodit klid myšlenek.Klid je nejposvátnější stav duše. Cesta ke klidu vede skrze modlitbu a absolutní pokoru.

Je tolik dobra v nejhorším z nás a tolik zla v nejlepším z nás, že je nepatřičné o někom hovořit špatně.

S každým jednejte tak, jako by to byl váš nejlepší přítel. Když nemůžete pomoci, aspoň neškoďte. Uvažujte o sobě jako o rovném i tomu nejubožejšímu žebráku. V hrobě budeme všichni vypadat stejně.

Čím více něco nenávidíte, tím více jste k tomu připoutáni. Čím více milujete, tím jste svobodnější.

Naučte se dělat ostatním dobro a neříkat jim, že jste to byli vy. Tímto způsobem člověk roste, stává se šlechetnějším, silnějším a přibližuje se Božství. Neočekávejte prospěch ze svých činů. Dříve či později odměna přijde, protože kosmické zákony jsou podřízeny jinému času, proto jsou odměny často opožděné (tresty rovněž). Milujte lidi a nečekejte nic na oplátku. Je třeba to dělat přirozeně, jako slunce září na nebi,jako květiny voní a nic neočekávají.

Nepřátelé, byli pro můj duchovní život velmi užiteční. Prokázali mi úžasné služby. Díky všem pomluvám, lžím, anonymům, udáním mne přinutili na sobě pracovat, nacházet řešení a tak jsem se mohl stát silnějším a odolnějším.

Ať uděláte cokoliv, dobré nebo zlé, jednoho dne se k vám vše opět vrátí. Tento zákon je tím největším klíčem, nejmocnějším tajemstvím, kouzelnou hůlkou.

Podnikatelé jsou nejnešťastnější lidé. Mají sice auta, domy, peníze, ale nevidí rozpukání květů, východ slunce. Kolem sebe mají jen samé závistivce. Mají ochranku, strach a starosti. Dochází často k vyřizování účtů konkurencí.

Někteří lidé jsou pověrčiví. Věříte-li v Boha, nevěřte na žádné pověry. Buďte k Bohu důvěřiví, vděční a štědří. Ježíš je mocnější než ďábel. Nechoďte k čarodějům kartářkám, léčitelům. Čtěte bibli, modlete se, postěte se, choďte na mše. Kdokoliv vytváří nenávist, není veden Bohem, ale ďáblem. Nepřemýšlejte nad ďáblem. Přemýšlejte o Ježíši a ďábel se nepřiblíží. Všechna prokletí jsou pryč.

U základů veškerého zla stojí možnost, že řekneš Bohu „ne“.

Žádné zlo neohrozí Boží dílo.

Vše, co člověka potká, ať dobré, či zlé, nutno brát jako stupeň na cestě poznání, nikdy jako překážku.

Existence zla je pokušením nevěřit v Boha Otce. Námitky tohoto druhu jsou starodávné. Proto církevní otcové psali traktáty s názvy – Bůh není příčinou různých druhů zla. Protože Bůh je nekonečně dobrý, může ve světě konat pouze dobro. Odkud tedy pochází zlo? Z hříchů prvních lidí a z hříchů celého lidstva. Sv.Jan Zlatoústý říká, že Bůh je dopouští, ale nezabraňuje jim.

Již Sokrates rozlišoval fyzické a morální zlo. Bolesti v nemocnicích, neštěstí na cestách, přírodní katastrofy, to jsou fyzická zla. Naopak hříchy a zaviněné zločiny jsou mravní zla. Fyzická zla, říkají Otcové, nejsou opravdová zla. Jsou jakoby metlou v rukou moudrého otce, který ví, že musí potrestat rozpustilé dítě, aby je vychoval k dobrému.

Pokud se jedná o neřesti, je na prvním místě pýcha, kořen všeho zla.